Deníčku

Zanedbávám tě, co?..vím. Ale až teď mám, milý deníčku, konečně trochu času napsat ti. Teda do tě. Teda doufám že to čteš.. Jestli si to píšu jen tak pro sebe, tak né že bych tě neměl rád, ale to sem ten čas teda moh využít líp!

Ale dyť mě to vlastně baví!..takže bych nic lepšího stejně nevymyslel. A kdyby, byla by to stejně volovina, jako kecy, který si čtu sám.

Nedávno jsem zjistil, že jak jsem ti psal o těch Henryho narozkách, tak mi to někdo ukrad a dal to na internet. Vlastně to teda nečtu sám, ale pár dalších úchylnejch šmíráků z kterékoliv části světa. No nevim jestli bych ten čas přece jenom neměl využívat líp...

Počkat, to tobě to vlastně někdo ukrad! Jak to, žes mi o tom nic neřek?! Nebyls to nakonec ty? ..Vlastně si nemoh, nemáš ruce. Jak bys asi ťukal do klávesnice... Ale měls mi to říct. Určitě za to nemůžeš. Určitě tě donutili násilím..! Vlastně počkej, jsi v pořádku? Neublížili ti? Mluv se mnou! Žiješ vlastně vůbec?! To by byla teda vostuda..takovou dobu si s tebou povídám a nevšim bych si, že si mrtvej... Promiň. Slibuju, že od teďka se ti budu víc věnovat. A dám ti aspoň zámek, aby tě aspoň něco chránilo. Kdyby ti někdo zkřivil jenom stránku..přísahám, já bych ho....hajzla! Ten by ještě viděl!

Stejně, když už jsme byli u toho čtení, jak to vlastně děláš? Nějak v duchu, nebo se musíš otevřít a listovat stránkama? No, že bych ti ten zámek nemoh dát. Kdyby ses chtěl přečíst, nemoh bys, protože bys byl zamčenej. Asi ti budu muset pořídit trezor, do kterého by ses vešel otevřený. Ale tam zas bude tma.. Budu ti tam muset dát ještě lampičku... Nebo bych tě moh dát do klece jako toho nejvzácnějšího papouška. Seděl bys pěkně na bidýlku, zobal bys zrní a o sépiovou kost by sis brousil zobáček. Úplně to vidím v živých barvách. Vždycky bych tě nechal proletět po pokoji..nádhera! No ale..dyť to bys moh třeba chytit ptačí chřipku a pak by mi tě spálili! To bych nepřežil! Spáchal bych sebevraždu. Nechal bych se třeba vystřelit z ňákýho obřího děla. To, myslím, je docela rychlá smrt a ještě bych se určitě zapsal do dějin ňákym rekordem ve vzdálenosti dopadu. I když to by asi už nebyl tak pěknej pohled. A nebo bych moh vběhnout mezi vojáky při bitvě v Libušíně. Nechal bych se zapíchnout jako statečný rytíř a tak bych čestně a přinejmenším hodně stylově padl v kaluži krve tváří k zemi (aby mi nesvítilo do ksichtu sluníčko, to fakt nesnášim).

No, myslim, že zůstanem u toho zámku. Ještě se mi totiž umírat nechce. Prostě když si se budeš chtít přecíst, tak tě odemknu a budu hlídat, aby tě zas někdo neokrad.