Hallo,
je to neuvěřitelné, ale do třetice všeho dobrého a zlého se nám konečně podařilo dorazit do nahrávacího studia a dostat možnost nahrát naše první demo!
Pamatuji si ten den D, jako by to bylo včera:
22.4. 2010, přesně v 8:15, slyším pronikavý zvuk klaksonu Tomíčkového ferari. Začíná to klasicky, a to pokáráním od "šéfky", jak je možné, že alespoň 10 minut předem už nestepuji obutá a připravená před vrátky. Následuje hlasitý výbuch smíchu, když na její otázku, co to nesu v tom příručním zavazadle, odpovím: "no přece svačinu". No co?! Jak poručila, tak konám...ale spražila mě tedy pěkně, neboť se řídí heslem: škoda rány, která padne vedle :).
Upřímně musím říci, že jsme plni očekávání, se zatajeným dechem se vezeme a spíše mlčíme. Dále je nutné podotknout, že cesta je poměrně obtížná, několikrát se dokonce ztratíme a také šokujeme některé obyvatele příslušné vesnice, jelikož někteří z nich ani netušili, že se zde nachází studio. Nakonec vše dopadá dobře a potvrzuje se rčení: "kdo hledá, najde".
Na místo dorazíme s lehkým zpožděním. Ale na nás výkon. Vzápětí se seznamujeme se Standou, zvukařem a spolumajitelem. Působí na nás jako poměrně milý chlapík, typický svým malým vzrůstem a šátkem na hlavě, a přivítá nás s otevřenou náručí a rázem nás zavede do "svého" království.
No, jak to tak bývá, začátky bývají těžké a nudné. Nejprve je třeba nazvučit bicí a seřídit je Atomovi namíru. Pro nás nezkušené a neznalé tohoto oboru to znamená trochu dlouhou chvíli, takže najednou zbytek kapelky vřele oceňuje namazené rohlíky a dáváme si společně do nosu. No, to potom ten čas utíká. Naplníme bachory a pošmákneme si. Dostanu pochvalu...prý jako od maminky.
Po malém občerstvení přichází na řadu dopolední káva. Jsou zde odborníci na otvírání plechovek s mlékem. Otvíráky jsou už out, prý je lepší použít rovnou vrtačku...vážně specifikum :).
Nastává hodina H, vše je připravené, Atom usedá za bicí a na uši si dává sluchátka. My se potichu jako myšky přesouváme do studia, ale uvnitř se hlasitě radujeme: hurááá, nahrávání začíná.
P.S.: Za kvalitu neručíme
....pokračování příště