První koncert - děs a hrůza nebo dobrý výkon, za který by se nemusel stydět ani Honza Nedvěd? Část 3.

I přes všechnu špínu, co je níže nakydaná se jednalo o nezapomenutelný a velmi příjemný zážitek a všem zúčastněným za něj z objemu všech svých bubnů děkuji.

Vráťa - umění všeho druhu - se tedy staral o zvuk, ovšem s vypůjčenou neposlouchající technikou si příliš rady nevěděl a tím pádem se ani jeden z nás zrovna dvakrát dobře neslyšel. Naštěstí z profesionální dokumentární kamery (mnohokrát děkujeme, Andrejko a ostatní) vzešel důkaz, že diváci nás slyšeli dobře, ba výborně. A to tedy mistra zvukaře zachránilo (v současnosti tuto práci provádí zdarma, ale příště by nám musel dát slevu..!).

Jelikož jsme se tedy neslyšeli, každý hrál podle toho, kde si myslel, že se zrovna v písničce nachází - on/ona i ostatní. Jenže pouhé domněnky a téměř žádné ověření z odposlechu nestačí. Podle toho to také vypadalo. Někteří členové to chtěli hned od začátku vzdát, jmenovitě hlavně bubeník - raději by asi s něžným pohlavím třeba vytvářel molekulu, ale protože krásných prvků nikoliv něžného, nýbrž pouze ledově sněžného pohlaví neochotných ke slučování bylo dostatek a také dík obrovskému sebezapření dohráli všichni v plném nasazení své první vystoupení až do zdárného konce.

(A hlavně taky proto, že se jeden druhýho bojíme a Šéfová nás při sebemenší chybě řeže rákoskou přes prsty!)